“Výrazně mě formovalo Horňácko. Ve Velké nad Veličkou jsem prožívala spokojené dětství, obklopena širokou rodinou. Až dnes si uvědomuji, jak silně jsem fixovaná na místa, která tak dokonale znám. Kde jsem jako malá prožila tolik dobrého. Životem si nesu intenzivní pocit štěstí, vědomí domova, vlastních kořenů,” prezrádza Pavla zdroj svojej inšpirácie a túžby po tvorbe.

Vyštudovala Vysokú umelecko-priemyselnú školu v Prahe, kde absolvovala ateliér keramiky a porcelánu u akademického sochára Pavla Knápka a Maxima Velčovského. Tam stretla kamarátky Juliu Šiškovou a Veroniku Obrazovou Sirovou. V roku 2009 si založili vlastnú značku Tyformy.

“V té době jsme se dívaly podobně na tvorbu a sdílely jsme také touhu po vlastním výtvarném studiu. Na jeho založení došlo ve 4. ročníku. Byla to jakási synergie, která nám usnadnila přípravu výstav, hledání a formování koncepce. Byl to vlastně nepřetržitý dialog a neustálá tvorba, ve kterém jsme se inspirovaly, a zároveň díky spolupráci šetřily své síly,” dopĺňa Pavla.

Časom nastali zmeny a spolupráca mladých keramikáriek sa postupne naplnila. Pavla, ako nositeľka značky sa na ďalšiu cestu vydala sama. Svoju prácu doposiaľ predstavila na viacerých medzinárodných výstavách a sympóziách, napríklad vo Veľkej Británii, Číne, Švédsku či Nemecku. Jej tvorba je známa aj u nás a na Slovensku má množstvo spokojných zákazníkov.

Materiál mě tak uchvátil, že mohu bez nadsázky říct, že to byla láska na první pohled. I po dvou desítkách let mě stále překvapuje, objevuji další a nové polohy. Zatím se mi keramika neokoukala, nezevšedněla. Bude to možná jeden z mých nejdelších vztahů a věřím i na další dlouhá léta.

Pavla, prvý šperk od Tyformy som si zadovážila asi pred 5timi rokmi. Patria medzi moje obľúbené a zrejme preto som si tvoju tvorbu spájala najmä s nimi. No už to nie je len o nich, však?

Studio bylo nejprve společným projektem, který stál na potřebě tvořit a učit se, pomáhat si a diskutovat. Nejprve jsme pracovaly především na užitkových produktech, věnovaly jsme se instalacím i věcem na pomezí volného a užitého umění.

Později jsem se začala hodně zajímat o šperk. Postupně rozšiřuji portfólio, zkouším možnosti materiálu i estetiky. V současné době tedy v produkci studia Tyformy najdete objekty do exteriéru, doplňky či artefakty do bytu, nádobí i šperky.

Prečo práve keramika a porcelán? Čím ťa oslovili tieto materiály a čo ti dáva práca s nimi?

Před dlouhou dobou – začíná to jako pohádka – bylo nebylo v jednom hlavním městě (moravském) fungoval kroužek keramiky. Byl v rámci zájmových aktivit na internátě a já se přihlásila, abych si to vyzkoušela.

Materiál mě tak uchvátil, že mohu bez nadsázky říct, že to byla láska na první pohled. I po dvou desítkách let mě stále překvapuje, objevuji další a nové polohy. Zatím se mi keramika neokoukala, nezevšedněla. Bude to možná jeden z mých nejdelších vztahů a věřím i na další dlouhá léta.

Když pracujete s keramikou nebo s porcelánem, pracujete s živly. Oheň, voda, vzduch, země. Pro dosažení dobrého výsledku potřebujete všechny čtyři. Nic nemužete ošidit. Pokud s materiálem neumíte nebo se nesnažíte mu naslouchat, tak výsledek nedopadne. Je to alchymie. Překvapení, náhoda, trpělivost. Chce to spoustu slov pro takové „vyznání“ k materiálu.

Obecně u mě zatím ale převládá bílá barva. Miluji bílou. I co do praktičnosti je bílá základ. Např: jídlo nebo kytka vypadá na bílé skvěle. Podtrhuje krásu květiny. Už se nemusíte snažit složitě barevně dolaďovat kytku k váze. Objekt slouží květině, souzní s ní.

Keď som nahliadla do e-shopu, zostala som milo prekvapená. Pribudli zaujímavé úžitkové i dekoratívne predmety. Prečo si sa rozhodla vydať na túto cestu a čo všetko u teba zákazníci nájdu?

Pro mě je teď hodně výrazná a důležitá kolekce Dekopr. Charakterizovala jsme ji jednoduchými tvary a originálním zdobením, přitom je vysoce funkční. Kombinuji v ní přístup keramiky a grafiky. Dekor vzniká rytím podobně jako u grafické techniky linoryt. Můžete si to představit jako výrobu pomyslného negativu, kdy se finální podoba zdobení ukáže při vyndání výrobku z formy. Namísto rytí do porcelánu tak vzniká dekor přímo rytím do sádrových forem. Jednoduché „selské“ tvary tak zdobí vzory připomínající jehličí.

Silná pro mě je také instalace, která je součástí putovní výstavy Kořeny umělecké triády Cílková-Kolářová-Vachunová. Čarodivný les vypovídá o hledání vlastní identity a její síle, o ženské přirozenosti. Je mnohovrstevnatou výpovědí o současné potřebě člověka hledat a nacházet v nepřehledné a roztříštěné době pevné body.

Energie květin je zachycena v bílých sarkofázích. Namáčením nebo stříkáním porcelánu v jemných vrstvách na živé květy vzniká kolekce vypovídající o touze člověka zachytit krásu a zastavit čas. Skořepiny naplněné prachem zpopelněných rostlin jsou parafrází nesmrtelnosti.

Život zůstává v instalaci zachycen nejen krásou zobrazeného, ale i jejím neutíchajícím pohybem. Porcelán, materiál v procesu a pohybu přeměňuje vzhled snové florální krajiny. Vysychá, hýbe se, vyzrává. Nabízí metaforu touhy, chtíče a erotiky, která se uvnitř nás ukrývá, a mění se v průběhu času. Nese v sobě mnoho zdánlivých protimluvů tradičně přisuzovaných ženám, jakými je křehkost a síla, přirozenost a touha po estetizaci, příroda a kultura. Materiál, ale i pojednané téma odráží napětí mezi křehkostí a zemitostí.

Či sú to vázy, kvetináče, fľaše alebo misky jednoznačne prevládala biela farba a špecifický tvar. Na čo kladieš pri navrhovaní úžitkových produktov význam?

U většiny kolekcí je na počátku koncept. Až z něj vyrůstají návrhy objektů, jejich tvarosloví, počet kusů i samotný obsah/ rozsah kolekce. U některých kolekcí přicházím k tvarosloví náhodou. Nechám se vést potřebou a charakterem materiálu.

V některých projektech se nebráním barevným předmětům. Vždy ale potřebuji, aby to souznělo, musím vědět, že to ten tvar potřebuje. Třeba právě u kolekce Dekopr jsem začala experimentovat s barvou. Díky jednoduchému tvarosloví kolekce barvu unese.

Obecně u mě zatím ale převládá bílá barva. Miluji bílou. I co do praktičnosti je bílá základ. Např: jídlo nebo kytka vypadá na bílé skvěle. Podtrhuje krásu květiny. Už se nemusíte snažit složitě barevně dolaďovat kytku k váze. Objekt slouží květině, souzní s ní.

Aká je tá postupnosť? Má celý proces nejaké pravidlá?

Vysvětlím to opět právě na kolekci Dekopr. U tvarosloví kolekce jsem vycházela z elementárních tvarů, které se v keramice využívají. Vše bylo vytvořeno na rotačním sádrovém kruhu. Snažila jsem se vycházet ze skici, přes sádrový model až k hotovému výrobku. Tvar jsme hledala v kresbě tužkou.

U kolekce Les piquantes to bylo vlastně naopak, k podobě jsem se propracovávala náhodně, podle chování, vypínání textilie.

Někdy lidé užité umění či šperk chápu jako investici. Designu rozumí podobně jako obrazu. Přitom to není tak velký risk. Umění obecně na ceně neklesá, naopak.

Kde nachádzaš inšpiráciu a čo sa najčastejšie pretavuje do tvojich „foriem“?

U každého projektu je to jiné. Nejsilnějším zdrojem je pro mě určitě krajina mého dětství. Její vliv je tak silný, že jsem ho přetavila do mnoha projektů. Možná se mi promítá jak do enviromentálního vidění, tak do vnímání hudby, oblibu balad…

V jednom projektu například využívám ovoce z genofondových sadů z Horňácka. Mám zatím odlitky jablek, trnek, dřínu a doufám, že letos přibyde další odlitek. Je to dlouhodobý projekt, taková soukromá databáze.

Každý výrobok je svojím spôsobom jedinečný. Koľko trvá samotná výroba?

To záleží na kolekci. Používám i klasické přístupy tvorby porcelánu – to znamená lití do sádrových forem, kde můžu zopakovat (odlít) výrobek několikrát. Musíme vytvořit sádrový model a na něj sádrovou formu a pak už je samotné lití, retušování, dva výpaly, třetí výpal je dekorace. Složitější technologie je u Čarodivného lesa. Nepoužívají se formy a každou věc musím vyrobit zvlášť. U žádného kousku se nedá odhadnout, jak dopadne.

Kolekcia Kořenáče bola vytvorená v spolupráci so sochárom Adamom Kovalčíkom. V čom bola táto tvorba iná? Bavilo vás spoločne tvoriť?

S Adamem jsme kamarádi. Každý přistupujeme ke tvorbě jinak. Po čase nás přirozeně napadlo vzájemně se obohatit spoluprací. Nedokážu přesně vyjádřit v čem, ale ve vzájemném dialogu jsme se posouvali do jiných poloh, než jsme obvykle zvyklí se pohybovat. Převážně pracujeme každý sám a teď jsme vytvořili produkty dohromady. Prožili jsme si střet dvou výrazných eg a hledání kompromisu.

Prečo sa podľa teba oplatí investovať do originality? Vedia ju zákazníci v Česku a na Slovensku oceniť?

1. Je to něco osobního, z těch objektů to někdy jde přímo vycítit. Je taky možném si nechat vyrobit přímo pro svůj interiér nebo pro sebe. Doladit se. Osobní přístup a empatie je něco úplně jiného než anonymní nákup v přeplněném obchodě.

2. Někdy lidé užité umění či šperk chápu jako investici. Designu rozumí podobně jako obrazu. Přitom to není tak velký risk. Umění obecně na ceně neklesá, naopak.

Ktorá kolekcia je pre teba osobne najobľúbenejšia a prečo? Čo z vlastnej tvorby by sme našli u teba doma?

Mám ráda Čarodivný les. To je pro mě hodně niterní záležitost. Každý objekt je kouzelný a má duši. Cítím v nich určitou pomíjivost a krásu světa, zároveň křehkost a zranitelnost, nic tu nebude věčně. To mě bere!!!

Aké sú tvoje plány do budúcnosti? Na čo sa môžeme tešiť v ďalšej kolekcii?

V současné době pracuji souběžně na dvou kolekcích. Zatím shromažďuji materiál a skicuji, dělám vzorky barev a glazur a vhodných maleb. Kolekce, myslím si, půjdou jiným směrem než doposud. Nechte se překvapit v příštím roce.